Zrcadlo - Karel Černoch

Na svůj obraz se dívám, soudím, že ránu mám,

píseň o tváři zpívám a jak se tak dívám, už se nepoznám.

Já-á-á-á už dvanáct dní svůj obraz nevšední,

sleduji po ránu, stojí to za, no za ránu.

Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám,

chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám, že kazí ho rám.

Dá-á-á-ám si kafe do jedu a klapky na oči,

a nohy do ledu, snad se to vo, no votočí.

Nad svým obrazem zoufám, slzy ve vočích mám,

chvíli si rozbít ho troufám a chvíli zas doufám,

že kazí ho rám.

Já-á-á-á sním doma o tváři, co dívkam zazáří,

a nechci zrcadlo, teď mě to po, no popadlo.