Ty jsi divoká - Reflexy

Ty jsi divoká, pěkná Dorota,

jsi holka pro cvoka, no prostě má.

Na stromě nežijem, a tak si nalijem,

ledničku vypijem, a půjdem spát.

A až se postaví, zavolám do Prahy

nějakýmu Vávrovi, co žije v podkroví.

Ať už se nezlobí, se šmudly nesoudí,

Vlastičku pohladí, má krásný pozadí.

A až se ustaví, ať si to v posteli

s ní zabrouká, tak jako já.

Vadí mi sousedi, co si nás všímají

a furt se starají, proč mám tě rád.

Nejde jim na rozum, povadlým názorům,

když my si dáme rum a nejdem spát.

Až budem hotoví zavolám Vávrovi,

co bydlí v podkroví na břehu Vltavy.

Jestli je v posteli, tak ať se přitulí

a zabrouká, tak jako já.

Tak brnknem Vávrovi, ať volá Billovi

nechť život oslaví, když hloupí závidí.

Ať se jim postaví, připijou na zdraví

a zpívají!