Těšínská - Jaromír Nohavica

Kdybych se narodil před sto léty Cv tomhle městě

u Larichů na zahradě trhal bych květy Csvé nevěstě.

Moje nevěsta by byla dcera ševcova

z domu Kamińskich odněkud ze Lvova.

Kochał bym ją i pieśćił, Cchyba lat dwieśćie.

Bydleli bychom na Sachsenbergu v domě u žida Kohna.

Nejhezčí ze všech těšínských šperků Cbyla by ona.

Mluvila by polsky a trochu česky,

pár slov německy a smála by se hezky.

Jednou za sto let zázrak se koná, Czázrak se koná.

Kdybych se narodil před sto léty byl bych vazačem knih.

U Procházků dělal bych od pěti do pěti

a sedm zlatek za to bral bych.

Měl bych krásnou ženu a tři děti,

zdraví bych měl a bylo by mi kolem třiceti,

celý dlouhý život před sebou celé krásné dvacáté století.

Kdybych se narodil před sto léty Cv jinačí době

u Larichů na zahradě trhal bych květy Cmá lásko tobě.

Tramvaj by jezdila přes řeku nahoru,

slunce by zvedalo hraniční závoru

a z oken voněl by Csváteční oběd.

Večer by zněla od Mojzese melodie dávnověká,

bylo by léto tisíc devět set deset za domem by tekla řeka.

Vidím to jako dnes šťastného sebe,

ženu a děti a těšínské nebe.

Jěště, že člověk nikdy neví Cco ho čeká.