Ten vítr to ví (míle) - Ivo Fischer

1.
Míle amíle jsou cest, které znám,
jdou trávou i úbočím skal.---
Jdou cesty zpátky a jdou cesty tam
a já na všech s vámi stál.
Proč ale blátem nás kázali vést
a špínou nám třísnily šat?
R1:
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr co začal právě vát.
2.
Míle a míle se táhnou těch cest
a dál po nich zástupy jdou.
Kříže jsou bílé a lampičky hvězd
jen váhavě svítí tmou.
Bůh ví, co růží, jež dál mohli kvést,
spí v hlíně těch práchnivejch blát!
R2:
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr co začal právě vát.
3.
Dejte mi stéblo a já budu rád,
i stéblo je záchranný pás.
Dejte mi flétnu a já budu hrát
a zpívat a ptát se vás:
Proč jen se účel tak rád mění v bič
a proč, že se má člověk bát?
R:3
To ví snad jen déšť a vítr kolem nás,
ten vítr co začal právě vát