Telefon - Fia

To zas bylo jednou slibů,

proč dělám tu samou chybu,

věřit lidem se přece nemá.

Prý jsi pořád v jednom kole,

jde ti z toho hlava kolem,

zastavit se na chvíli nedá.

V Praze prý se blaze žije,

doma tě však neužije,

v prachu okna dřímá gramofón.

Desky se na něm netočí,

a mně tečou slzy z očí,

vždyť mi tu zbyl snad už jenom on.

No tak mi netvď, že nemáš čas,

když ho ani nehledáš.

Další výmluvy vytáhneš zas.

No ty se mi snad jenom zdáš.

Nezavoláš, ani se neozveš,

když sílu hledám, telefon nezvedneš,

utápím se v mrákotách.

Nezavoláš, ani se nestydíš,

mi odvahu říct, že to nevidíš,

marně hledáš po kapsách.

Slíbit se dá přece všecko,

však už nejsem malé děcko,

důvěra zneužít se dá.

Teď jsem pořád v jednom kole,

jde mi z toho hlava kolem,

zastavit se na chvíli nedá.

V Praze se mi blaze žije,

doma mě už neužije,

nemám tu ten starý gramofón.

Svět se kolem mě jen točí,

netečou mi slzy z očí,

nechybí mi tu už ani on.

Tak ti netvdím, že nemám čas,

přitom ho fakt nehledám.

Další výmluvy vytáhnu zas.

Snad se ti teď jenom zdám.

Nezavolám, ani se neozvu,

když sílu hledáš, telefon nezvednu,

utápěj se v mrákotách.

Nezavolám, ani se nestydím,

ti odvahu říct, že to nevidím,

fakt nehledám po kapsách.