Sněhulák - Michal Hrůza

Je Štědrý den, jsou Vánoce,

padá sníh a Ty mě opět po roce

postavíš na chodník, abych se díval jen,

jen Tobě do oken.

Je zima, trochu mráz, je pod mrakem.

Bohyně stvořila mě zas, tak jako před rokem.

Do jara budu tady stát,

svou touhu ukrývat.

Dotkneš se a hned začnu tát - chtěl bych za

Tebou - musím tu nehnutě stát.

Mé oči, dva černé kusy antracitu,

má ruka, co drží koště bez pocitu,

že stejně jako kos

mám z mrkve oranžový nos.

Má pusa, co se na svět bez přestání směje

a šál s Tvou krásnou vůní, jediná mě hřeje.

A hrnec s dírou na hlavě

mám asi kvůli zábavě.