Samota - Hoboes

Do tváře čas mi hlubokou brázdu

samotou vyrejval,

tělo je rozeschlej prám,

když pluješ stále jen sám,

co je ti platný, že jsi kapitán.

Do zrzavejch strun svýho banja

dávno už jsem nezahrál,

že jsem byl stále jen sám,

v srdci mám nejeden šrám,

život je tvrdej, i když jsi kapitán.

Na tváři mech mám z dalekejch cest

tam do hor a údolí,

z košile mám jenom cár,

ze smečky zbylo psů pár,

co bude dál, mi nikdo nepoví.

V kapse mám prach vodřenej z mincí,

který jsem prodělal,

já jenom samotu znám,

tak, sakra, co dělat mám,

abych měl jednou na pořádnej flám.