Rosa Na Kolejích - Wabi Daněk

Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub

tak se vracím k svýmu nádraží abych šel zas dál

Přede mnou stíny se dlouží a nad krajinou krouží

podivnej pták, D#m pták nebo mrak.

Pajda dobře hlídá pocestný co se nocí toulaj

Co si radši počkaj až se stmí a pak šlapou dál

Po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí

celej svůj dům - deku a rum.