Ptáčata - Brontosauři

Na kolejích stála, za uchem květ,

vlasy trávou zavázaný,

s kytarou na zádech, strun už jen pět,

hezký oči uplakaný.

Opuštěnejch ptáčat plnej je svět,

hnízda hledaj, neví co dál.

Výšlápli jsme ránem a v neděli zpět,

za tejden sem u trati stál.

Říkal jsem jí štístko zatoulaný,

vždycky smála se a začla hrát.

O potocích v trávě a o znameních

co lidi uměj ze zloby dát.