Potměšilý host (Hegerová H.)

jsou čtyři ráno nebo víc jsem vzhůru koukám na měsíc

a nebo dolu do ulic

kde lampy bloudí

snad je to jedna z nočních můr

co vidím to je soudní dvůr a ten mně teď soudí

Soud rána to je nespavost a notně potměšilý host

je seriózny na výsost a tak mě teď soudí

Já ale kuráž posbírám a řeknu všechno popírám

jen ať si mně soudí

Ať mně klidně soudí – já se nepřiznám

Mý milí asi nevědí

že slouží službu medvědí

že v roli svědků povědí že mám ráda třeba .. růže

I to že ešte radši spím a v myslích zabloudím

k vůni mužské kůže – to mi nepomůže

Co napůl je chci docela

Chci vstát jak ptáci z popela a dělat co se nedělá

a za to mně teď soudí

Chci v kádi světa hledat špunt

když na huntě se pozná hunt

a v zlatě jeho kontrapunkt

proto nezabloudím

a tak se nepřiznám.

Ten soud mi říká: Už to vzdej

jen na sebe podívej a za pravdu nám dej

že si pěknej ptáček

Jen pohleď na svou minulost

a pochop že v nás hárá zlost

Tak požádej nás o milost

a začni s pláčem.