Krinolína - Kapitán Kid

Jsem v krinolíně lariatu oblečen, mou košilí je tichá savana,

a v sedle sním svůj kostkovaný táhlý sen, sen omšelého Dona Juana.

Tisíce krásek voní šalvějí, mou lásku sosny stínem oplácí,

jen na koni se se mnou projet nechtějí, dál ve větru sem-tam se kymácí.

Že pistole Guž Oklamohou nezaszní, to nemrzí mě, bude aspoň klid,

a že se ráno jako jindy rozední, je lepší, nežli zlato objevit.

Hacienda v dáli není má a nepatří mi stáda kolem ní,

a jestli mě tu vůbec něco dojímá, tak na dně kapsy tabák poslední.

I Llano GEstacado zná můj zpěv, u Tennessee jsem řval do hřmění stád,

jsem zkřivený a hořký jako babí hněv, D7ač mrtev, přesto žiju napořád.

V nábojích prach mám z dálných cest, já brodil řeky, projel údolí,

žíznil jsem v poušti, viděl tisíc Cměst, D7mám koně, laso, hlad a pistoli.