Když mě brali za vojáka - Jaromír Nohavica

Když mě brali za vojáka, stříhali mě dohola,

já vypadal jsem jako blbec, jak ti všichni dokola, -la, -la, -la,

jak ti všichni dokola.

Zavřeli mě do kasáren, začali mě učiti,

jak mám správný voják býti a svou zemi chrániti, -ti, -ti, -ti,

a svou zemi chrániti.

Na pokoji po večerce ke zdi jsem se přitulil,

já vzpomněl jsem si na svou milou, krásně jsem si zabulil, -lil, -lil, -lil,

krásně jsem si zabulil.

Když přijela po půl roce, měl jsem zrovna zápal plic,

po chodbě furt někdo chodil, tak nebylo z toho nic, nic, nic, nic,

tak nebylo z toho nic.

Neplačte, vy oči moje, ona za to nemohla,

protože mladá holka lásku potřebuje, tak si k lásce pomohla, -la, -la, -la,

tak si k lásce pomohla.

Major nosí velkou hvězdu, před branou ho potkala,

řek jí, že má zrovna volnej kvartýr, tak se sbalit nechala, -la, -la, -la,

tak se sbalit nechala.

Co je komu do vojáka, když ho holka zradila,

nashledanou, pane Fráňo Šrámku, písnička už skončila, -la, -la, -la,

jakpak se vám líbila, -la, -la, -la? No nic moc extra nebyla.