Kalná řeka - Traband

Miloval jsem holku ze sousední vsi,

ale její táta nechtěl mi ji dát.

Bylo nám tenkrát sedmnáct a já potají ji chodil krást.

Tam za dědinou u řeky v zátoce,

my svázali si ruce a dali slib.

Že ať se děje cokoli, tohle pouto nikdynepovolí.

Odvedli mě na vojnu a pak přišla rána,

vrátil jsem se domů a Magda byla vdaná.

Lidi, jak mně se chtělo jít a všechno zničit, zabít, na dně utopit.

Ale žít se musí a čas rány zajizví,

a taky kořalka, práce a kamarádi.

A taky jsem se oženil a Magdě ze sousední vsi odpustil.

Takovej už je zvyk v tomhle kraji,

zařaď se, postav dům a zaopatři rodinu.

A i když jsem se snažil dost, nikdy nebylo to víc než lhostejnost.

A po letech jsme se s Magdou zase potkali

a co mělo bejt mrtvý, rázem ožilo.

Jako dřív za mladejch let, i když nám teď bylo hodně přes třicet.

Začali jsme se tajně scházet za řekou,

jak naše děti rostly, my mládli.

Zase nám bylo sedmnáct a já potají ji chodil krást.

A pak přišlo léto devadesát sedm

a velká voda smetla půlku kraje.

A já v tom viděl znamení, když zaplavila naše stavení.

Jsem asi jedinej, kdo se tenkrát smál,

když si řeka brala naše domy.

A s nimi ty roky ztracený a životy bez snění a bez ceny.

Sotva voda opadla, už nebylo, co řešit,

vzal jsem, co zbylo a Magda vybrala svý úspory.

A pak jsme tajně přešli most a za sebou nechali svý rodiny a minulost.

Tak to je příběh můj a Magdy ze sousední vsi

a vy, jestli dokážete, suďte.

Kdo je vinen za zločin, láska, nebo věrnost především?