Jen tak dál - Vojta Kiďák Tomáško

Světýlka svíček a jedno jediný přání,

jen tak dál, jen tak dál.

V pokoře písnička najednou hlavu nám sklání,

jen tak dál, jen tak dál.

Ještě v nás zůstala víra a cit,

ještě se umíme za ruce vzít.

Nezhasnou světýlka, když prostě nebudem chtít.

jen tak dál, jen tak dál.

Vítr nám pohladil vlajku a jak by chtěl říct:

„Jen tak dál, jen tak dál.“

Nevadí, málo je spánku, však zpívá se víc,

jen tak dál, jen tak dál.

S drátěnou košilí pěšáci jdou,

co letadlem do ráje nedolétnou.

Řeknou si „Ahoj“ a určitě dají si tón,

jen tak dál, jen tak dál.

Kdo bez řečí nabídnul celtu, když začalo lejt,

jen tak dál, jen tak dál.

Ten lásku sel po lidech a na to netřeba glejt,

jen tak dál, jen tak dál.

Za Terezou do města bez okenic

vydal se Toulavej, co zbejvá víc?

Tak, jak tu sedíme, zkusíme potichu říct:

„Hm hm, hmmmhm hm, hmm.

Jen tak dál, jen tak dál,

jen tak dál…“