Jak si pro mě přišla smrt - Záviš

Ležel jsem na posteli venku padal sníh

já zrovna rozjímal o věcech intimních

dal jsem si v rozechvění z flašky piva hlt

když do kvartýru pro mě přišla kmotra smrt.

V obvyklém podobenství kostry člověčí

na dveře zaťukala v komoře zvenčí

potvora přihrbená s kosou v pařátách

pozvolna překročila mého hnízda práh.

Slušně se představila: Jsem smrt obecná

tisíce nebožtíků důvěrně mě zná

řekla mi nachystej se hochu už je čas

a po mých zádech na to lehce přejel mráz.

Jen tolik nespěchejte milá kmotřičko

támhle se posaďte sečkejte maličko

musím se na tu cestu řádně připravit

něco piv z basy vypít dýmku zapálit.

Doufám že pohoštění malé přijmete

a trošku chmelovinky neodmítnete

nechtěla zprvu já však nedal pokoje

až do lebky jí tekly chladné Prazdroje.

Po třetím pivu začla kmotra vyprávět

jak s kosou po zemi se vláčí tisíce let

plzeňský rozvázalo smrti čelisti

a o záhrobí vykládala mi zvěsti.

Nemusím prý se téhle cesty vůbec bát

říkala zubatá že mohu být jen rád

v záhrobí totiž vládne pouze klid a mír

povídá budeš se mít lépe nežs tu žil.

Nejsou tam žádný schůze na kterejch jen spíš

z ničeho platit daně nikdy nemusíš

lumpy a práskače tam nikdy nespatříš

klid rukám dopřeješ však hochu uvidíš.

I když má každý člověk ze mě jenom strach

jsem vlastně svoboda a vůbec už ne vrah

dost ale řečí už co bych se chlubila

od pěny lebku mám však nejsem opilá.

A tak jsme vyšli kmotra zubatá a já

na dlouhou cestu která návratu nemá

|: jenom se nebojte i pro vás příjde si

i vám se lidé milí blýská na časy. :|