Dvě láhve vína - Marek Ztracený

Hopa!

Jdu takhle večer po ulici, není mi teplo ani zima,

najednou rána přes palici, byly to dvě láhve vína.

Bylo to okolo deváté, stalo se to po několikáté,

a netušíte, jak se člověk stydí, když ho alkohol znásilní.

Naštěstí jsem potkal kamaráda, říká mi: „Neboj a pojď se mnou,

raději budu ti krýt záda, a dáme si spolu zelenou.“

Říkám si dám jednu a půjdu, domů to mám tak půl hoďky,

jenže pak náhle při placení, dostal jsem ránu flaškou vodky.

Lásko, proč mi to nevěříš a nechceš slyšet mojí zpověď?

Já bych ti nelhal, vždyť to víš, já nejsem lhář, ale oběť.