Darmoděj - Jaromír Nohavica

Šel včera městem muž a šel po hlavní třídě.

Šel včera městem muž a já ho z okna viděl.

Na flétnu chorál hrál, znělo to jako zvon a byl v tom všechen žal,

ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl, ano, to je on, to je on.

Vyběh jsem do ulic jen v noční košili.

V odpadcích z popelnic krysy se honily.

A v teplých postelích, lásky i nelásky, tiše se vrtěly

rodinné obrázky a já chtěl odpověď na svoje otázky, otázky.

Dohnal jsem toho muže a chytl za kabát.

Měl kabát z hadí kůže, šel z něho divný chlad.

A on se otočil a oči plné vran a jizvy u očí,

celý byl pobodán a já jsem náhle věděl, kdo je onen pán, onen pán.

Celý se strachem chvěl, když jsem tak k němu došel.

A v ústech flétnu měl od Hieronyma Bosche.

Stál měsíc nad domy jak čírka ve vodě, jak moje svědomí,

když zvrací v záchodě a já jsem náhle věděl - to je Darmoděj, můj Darmoděj.

Šel včera městem muž, podomní obchodník.

Šel, ale nejde už, krev skápla na chodník.

Já jeho flétnu vzal a zněla jako zvon a byl v tom všechen žal,

ten krásný dlouhý tón a já jsem náhle věděl, ano, já jsem on, já jsem…