Bylinky - Ulrychovi

Bylo mi bídně a zůstal jsem sám,

mosty jsem spálil a šel bůhví kam.

Chytit se stébla už neměl jsem sil,

prostě už dál nešlo žít, jak jsem žil.

Najednou jsem ucítil divoký kmín,

třezalku, lýkovec, mátu a blín.

Na louce dívka, já pohnout se bál,

bylinky sbírala, ohýnek hřál.

Řekla mi vítej a přisedni blíž,

v dobrém jsi přišel, tak ochutnat smíš

beze slov zbytečných pili jsme čaj,

chutnal jak louka a voněl jak kraj.

Za všechno mohlo jen bylinek pár,

vůně té louky a ohýnku žár

a já zas cítil, že začínám žít,

co bylo dál na tom nezáleží