Břímě - Petr Kalandra

Včera mě spolkl Nazareth, aby dnes vypliv ostatky mý

Celou noc hledám místo, kam složit vlasy šedivý.

Hej pane nechcete mi říct, kde tu můžu složit hlavu svou,

ne řekl a hned zmizel tam za tou velkou bílou budovou.

Přes rameno ranec svůj, jak rád bych nějaký místo měl

kam bych se v klidu schoval a na všechno bych zapomněl.

V tom vidím Carmen s Ghiou jak po ulici proti jdou.

Carmen, že nemá čas, že si rychle spolu užijou.

Když přijdeš k paní Mósrové,tak tam není co bys řek,

připadáš si jak v automatu, ve frontě na párek.

Povídá mladej kmete a což takhle třeba Nathalii.

Už není právě nejmladší no tak zůstaň dneska večer s ní.

Postarší právník mě nakop a to rovnou do koulí,

povídá já ti cestu ukážu, ale musíš s mým psem ven.

Povídám moment soudče, já jsem taky Homo sapiens.

Abych si trochu ulehčil, tu ránu jsem mu navrátil.

Na dělový kouli z roku 1835

se vezu někam dolů, je na čase mi závidět.

Tak letim mezi vás, pozdravuje vás tamten svět.

Že prej se nemusíme vracet, je na čase mi závidět.