Blizard - Jiří Grossmann

Když jde blizard s vichřicí, já sám jedu vánicí

a na cestě jsem už skoro celý den.

Jedu k tý, o níž jsem snil, cestou dlouhou přes sto mil,

a jen deset mil mi zbývá k Mary Ann,

a jen deset mil mi zbývá k Mary Ann.

Jedu nocí šílenou, bílou mlhou, černou tmou

a můj koník už je taky unaven.

Sčítám chvíli za chvílí, sčítám míli za mílí,

a jen sedm mil mi zbývá k Mary Ann,

a jen sedm mil mi zbývá k Mary Ann.

Kůň už nemůže a pad, zchromil ho ten věčnej chvat,

vítr stopy ničí, jako ráno sen.

Tak se nocí probíjím, z láhve brandy popíjím,

a jen tři míle mi zbývaj k Mary Ann,

a jen tři míle mi zbývaj k Mary Ann.

V dálce světla zaplály, to mé oči hledaly,

potíž je jenom v tom, že nemůžu dál.

Na sedlo si hlavu dát, už se mi chce strašně spát,

a jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann,

a jen sto yardů mi zbývá k Mary Ann.

Tak ho našli za pár dní ležet v jámě bezedný,

tvář měl bílou a oči jako len.

V ruce prsten, co chtěl jí dát, proč ho, k čertu, nemoh hřát,

a jen sto yardů měl ke své Mary Ann,

a jen sto yardů měl ke své Mary Ann.