6 a 90 - Vlasta Redl

Nemůžu uvěřit bráško, že na tě vůbec už nevzpomíná,

kdesi nad drahou flaškou, když je nálada nepovinná.

Málem jsem nadělal z kytary dřívka, že se mi o tobě už nebude zdát,

chvilka zaváhání před vraty chlívka a je tu rok šestadevadesát,

a máme rok šestadevade•sát.

Fantys vyplatil v spartách a ani nebyla tak rozpačitá,

vždyť co se na seně vyhraje v kartách, stejně se na zemi už nepočítá.

Cítím jak na patách něco tě líže, něco co ví, že tu budete stát,

dokud se jeden z vás nepohne blíže, někam do roku šestadevadesát,

aspoň do roku šestadevade•sát.

Á-aa-á, á-aa-á,

dokud se někdo z nás nepohne blíže, někam do roku šestadevadesát.

Upřimně řečeno láska už dávno není to, co nedá mi spát,

dva blázni v plynových maskách a všechno, co se nám nemůže stát.

Dokud mi tvoje srdce hoří jak svíce, tak, že i v tmách aspoň slova jdou psát,

vážne netuším, co si přát více na konci roku šestadevadesát,

na konci roku šestadevadesát,

na konci roku šestadevadesát.