Tenkrát v ráji - Radůza

F - F
1.
Už jen měsíc se toulá ve skalách,
naše stopy déšť už dávno splách.
A já vím, že někde v puklinách mne ještě kousek zbyl
a že ho nevyplaví žádnej déšť, co byl.
2.
Už jen měsíc nad převisy skal
tou dálkou na mě zapískal.
A moje srdce běží za tím hvizdem jak smyslů zbavené,
aby naposledy spočinulo v kamenech.
Ref.1
Tenkrát v ráji nechtěli jsme propást
žádný pramen, z kterého jsme mohli cestou pít.
Jenže jednou před každým z nás otevře se propast,
jednou každý z nás do ní musí sestoupit.
3.
Už jen měsíc brouzdá labyrintem skal
a já ho prosím, aby mě svým šípem sklál.
Ať jehla nejstrmější poslouží mu jako ostrý hrot,
nejtěžší viklan ať přikryje můj hrob.
Ref.2
Tenkrát v ráji nechtěli jsme propást
žádný pramen, z kterého jsme mohli cestou pít.
Jenže jednou před každým z nás otevře se propast,
jednou každý z nás do ní musí sestou•pit.
F - B - F - F
Dm - B - F - F
B - C - Dm - B
F - B - F - F
Ref.1
4.
Už jen měsíc dotýká se skal
a já ho prosím: „Svoje světlo zkal!“
Ať nikdo ani okem nezavadí o otisky mých stop,
teď když místo nebe hlína je můj strop.
Out.
Ať nikdo ani okem nezavadí o otisky mých stop,
teď když místo nebe, místo nebe,
místo nebe hlína je můj strop.