Noc královny Kristiny - Hoboes

Em - F# - F - Em
Em - F#-F - Em - F#-F
1.
Ty, co svou věčnou samotu slzama zapíjíš,
je málo lásky na světě a žebrat neumíš.
Ty patříš k nim, co tuhle noc na pouť se vydají,
je jejich noc, těch lidí noc, co lásku hledají.
2.
večer padne do polí, zaslechnou zvonu hlas,
je bílá tma a bílá zem a divnej, divnej čas.
Jen vítr houfu poutníků na cestu vyhrává,
tu noc královna Kristýna svý děti svolává.
Ref.
Zvon už volá, sníh lampu zhasíná,
z dálky volá královna Kristýna.
3.
Noc kouzel plná zázraků se k ránu naklání,
došli tam, kam lákalo je zvonů volání.
Jak z hloubi domu na večer, když dítě usíná,
směje se tiše, tichounce, královna Kristýna.
4.
Šla kolem mýho domu řada slepejch poutníků,
snad před rokem snad před chvílí jsem vzala za kliku.
Je noc královny Kristýny, už slyším zvony znít,
volá královna Kristýna, já taky musím jít.
Solo