Damuklův Meč / Škola života - Tomáš Klus

Chcete po mě abych mluvil, nahlas, precizně vyslovoval, jak mamlas,

všechno co na duši mám, teď zahraju vám klidně ánfas

Figurka bez mozečku, nevím kde udělat tečku,

falešnou intonací zkazíš všechnu práci blbečku, aha.

Všechny emoce jsou vnější, těžko uvěří ti divák,

musíš být uvolněnější, přirozenější ne jinak, aha ... co jinak?

Oceňujem pracovitost, vždycky pomůžeme rádi,

jen pořád není to dost, ne není to dost, zní cenné rady.

Zapomeň na svoji hlavu, na vlastní zkušenosti,

tady jsi v ústavu poskláDáme tě dle své libosti, aha.

Dnes je v módě chodit rovně, zhubni nežer už tak hodně,

nevnímej, nemysli, oni to promyslí, ty se tvař skromně, aha.

Nesedí nám do tabulek, na tvé levé tváři ďůlek,

tudíž máš talent na Déčko, neplakej ceréčko, snad silou vůle, vydržíš...

Proto skrytí opilosti, cigaret vykouříme dosti,

s touhou po pozornosti, lapeni lhostejností pálíme mosty za minulostí.

Dýcháme tentýž vzduch s totožné atmosféry, sílí v nás kolektivní dluh, nebuďme za posery,

chtěl jsem říct duch, chtěl jsem říct duch, chtěl jsem říct duch.

Připíjím na zdraví všem duším churavým, všem, kteří ví o čem mluvíM,

všem, kteří ví...