Zahrada ticha - Pavel Roth

Je tam brána zdobená, cestu otevírá,

zahradu zelenou všechno připomíná.

Jako dým závojů mlhou opředených

vstupuješ do ticha cestou vyvolených.

Je to březový háj, je to borový les,

je to anglický park, je to hluboký vřes.

Je to samota dnů, kdy jsi pomalu zrál

v zahradě zelený, kde sis za dětství hrál.

Kolik chceš, tolik máš očí otevřených,

tam venku za branou leží studený sníh.

Zpočátku uslyšíš vítr a ptačí hlas,

v zahradě zelený přijdou do ticha zas.

Světlo připomíná rána slunečných dnů

v zahradě zelený v zahradě beze snů.

Uprostřed závratí sluncem prosvícených

vstupuješ do ticha cestou vyvolených.