Vzpomínky - Karel Plíhal
1.
DAmi
Vlastní krví slunce kreslí na skla oken krajinky,
HmiA
odevšad se na zem snesly utahané vzpomínky,
DAmi
otvírám jim do předsíně, zouvají si botičky,
HmiA
hned se ženou do kuchyně na slaninu s vajíčky.
Ref1
HmiGAD
Každá má jméno holky, se kterou jsem někdy chodil,
HmiGAD
každá zná všechna přání, co jsem za ta léta měl,
HmiGAD
každá ví, kdy jsem pomáhal a kdy jsem zase škodil,
HmiGA
každá z nich je tou láskou s velkým L.
2.
DAmi
Než se nají, tak jim stelu ve své noční košili,
HmiA
snad si je moc pouštím k tělu, ale kam by chodily,
DAmi
vykoupané, nakrmené jdou si se mnou povídat,
HmiA
dokud nás hlad nezažene jít se řádně nasnídat.
Ref1
Int
DAmiHmiA
DAmiHmiA
Ref1
