Vyznání - Argema

Znám Tě pouze krátce, možná to byl sen,

měsíc jasně svítil, byl to zvláštní den.

Vítr mírně foukal, cítila jsi chlad,

já jsem poprvé Tě objal, chvíli jsem Tě hřál.

Rtům svým stále dáváš zámek nebo mříž,

všechny plody lásky klidně zahodíš.

Trápím se a nevím co si myslet mám,

náhle marně tady stojím, Tebe přemlouvám.

Tvým vlasům teď zpívá vítr píseň svou,

podávám Ti růži rosou zkrápěnou.

Povídáš: „tak sundej zámek, těžkou mříž,

prosím, jen mě dlouze líbej, právě Ty to smíš“.

Rudými rty líbám něžnou Tvoji tvář,

do očí se dívám, říkám mám Tě rád.

Křičí mokrá tráva od nás zválená,

jenom Měsíc na nás mává, hvězdy ty šly spát.