Vlaštovky - Traband

Každé jaro z velké dáli, vlaštovky k nám přilétaly,

někdy až dovnitř do stavení.

Pod střechou se uhnízdily a lidé, kteří uvnitř žili,

rozuměli jejich švitoření.

Jsme z míst která jsme zabydlili, z hnízd která jsme opustili,

z cest které končí na břehu,

jsme z lidí i z všech bytostí, jsme z krve, z masa i z kostí,

jsme ze vzpomínek snů a z příběhů.

Jsme jako ti ptáci, z papírů draci, létáme v mracích,

a pak se vracíme zpátky tam kde připoutaní jsme.

Jsme lidské bytosti, z masa a kostí, jsme jenom hosti,

na tomhle světě, přicházíme a odcházíme.

DmA chceme mít jisto, že někde je místo, že někde je hnízdo,

odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát.

Že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto,

někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat.