Vítr to ví - Bob Dylen

Míle a míle jsou cest, které znám

jdou trávou i úbočím skal,

jsou cesty zpátky a jsou cesty tam,

a já na všech s vámi stál,

proč ale blátem nás kázali vést

a špínou třísnili šat?

Míle a míle se táhnou těch cest

a dál po nich zástupy jdou,

kříže jsou bílé a lampičky hvězd

jen váhavě svítí tmou,

Bůh ví, co růží, jenž dál mohly kvést,

spí v hlíně těch práchnivých blat?

Dejte mi stéblo a já budu rád,

i stéblo je záchranný pás,

dejte mi flétnu a já budunhrát

a zpívat a ptát se vás,

proč jen se účel tak rád mění v bič

a proč že se má člověk bát