Sbohem, lásko - Waldemar Matuška

1.
Ať bylo mě i jí tak 16 let,
zeleným údolím jsem si jí ved.
Byla krásna, to vím a já měl strach jak miříct,
že na řasách slzu má velkou jako hrách.
REF
Sbohem lásko nech mne jít
nech mne jít bude klid, žádnej pláč už nespra ví,
ty mí nohy toula ví.
Já tě vážne měl moc rád, co ti víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
2.
A tak šel čas a já se toulám dál,
v kolika údolích jsem takhle stál
hledal slůvka co jsou jak hojivej fáč Bůh mi ví
co sem to zač, že přináším všem jenom pláč.
REF2
Sbohem lásko nech mne jít
nech mne jít bude klid, žádnej pláč už nespra ví,
ty mí nohy toula ví.
Já tě vážne měl moc rád, co ti víc můžu dát,
nejsem žádnej ideál, nech mě jít zas o dům dál.
REC
Já nevím kde se to v člověku bere,
ten neklid co ho tahá z místa na místo,
co ho nenechá,aby byl sám se sebou spokojenej, jako věšina ostatních,
aby se usadil,aby dělal to co má
a říkal co se od něj čeká,
já prostě nemůžu zůstat na jednom místě,
nemůžu opravdu, fakt.
Cookies allow us to further improve this page. 😊 Do you agree to our use of cookies for analytical and personalization purposes? ❤️