Sbírka Zvadlejch Růží - Wanastowi Vjecy

Netvař se tak na mě že jsi úplně zlá, jsou rána, kdy to nekončí,

na stole zbylo trochu v láhvi vína, sklenici dolejvám.

Neříkej mi podvacátý, že už to znáš - tvý slzy a slaný hnědý voči,

čaroděj týhle noci - jeho vina (Hmm)

Už svítá, noc končí, moc kouzel neodloučíš,

jsi bílá, sny kroužíš, snad ráno nezabloudíš.

Mělas plamen v očích, co utajený touhy zná, (Ó, jé, jé)

zaklínám ten zločin, netvař se tak, že jsi zlá.

Říkáš, dítě, nejsem ten, co tu včera stál, slíbil ti nablejskaný mince,

- já nejsem princ, jsem zlodějů koní král.

Už tě nikdy neuvidím zůstanu sám, oči se střetly a tak na věčný časy

z tvý lásky mi zbyla v hlavě kocovina. (Hmm)

A ďábel se vkrádá, svý tělo neovládáš,

tvůj anděl co padá, už nevíš co bys ráda.

- Do tvých vlasů vplétá vůni ohně sám, (Jé, jé)

zbejvá spousta času, já ho tisíce let znám

Prach ze rtů spláchni lásko bude fajn

ve dne mi pláchni malá budu sám (Jé, jé, jé)

|: Netvař se tak na mě že jsi :| úplně zlá, jsou rána kdy to nekončí

na stole zbylo trochu v láhvi vína, sklenici dolejvám.

A ďábel se vkrádá, svý tělo neovládáš,

do tvých vlasů vplétá vůni ohně sám. (Ó, jé, jé)

A teď mi pláchneš malá budu sám. (Jé, jé, jé)