Russian mystic pop - Psí Vojáci

Chodím po tom městě a nemám ani na tramvaj, není jaksi na místě, že bych se z toho vyhrabal.

Půjčil jsem si pětistovku a od výčepu k báru, jsem ji mezi prstama proměnil v mlžnou páru.

Ani šanci nemám, že se ráno nasnídám, příteli se ozvu, na oběd se pozvu.

Z hlediska věčnosti jsem plnej blbostí, subspecie ternitatis, holky holky Dakar Paris.

Až večer budu usínat, schoulím se do tebe a budu vzpomínat, že měl jsem kdysi nebe.

Nikdo už mi nezavolá, nikdo už mě nepohladí, všem lidem totiž moje bytost vadí.