Rosa na kolejích - Wabi Daněk

Tak jako jazyk stále nará-ží na vylomený zub.

Tak já se vracím k svýmu nádra-ží, abych šel zas dál.

Přede mnou stíny se plouží a nad krajinou krouží,

podivnej pták, pták nebo mrak.

Pajda dobře hlídá pocest-ný, co se nocí toulaj'.

Co si radši počkaj', až se stmí a pak šlapou dál.

Po kolejích táhnou bosí a na špagátu nosí

celej svůj dům, deku a rum.

Nohama stí-ráš rosu na ko-le-jích.