Podivná ruleta - Karel Kryl

V studené parádě kožených křesel,

kožených křesel, kožených křesel,

sešli se k poradě výrobci hesel,

výrobci hesel, výrobci hesel,

mnohé, co hrozilo, pozbylo punce,

za okny mrazilo srpnové slunce,

a křičelo na lidi: „pamatuj!“

a křičelo na lidi: „pamatuj!“

Pod hnědí sieny sežehlých trámů,

sežehlých trámů, sežehlých trámů,

hleděly hyeny na věže chrámů,

na věže chrámů, na věže chrámů,

v ulici trpěly pahýly stromů,

hleděly na střely v průčelích domů,

a křičely na lidi: „pamatuj!“

a křičely na lidi: „pamatuj!“

Jen najatý přístěnek zapadal prachem,

jen pavouci v síti a trpký pach klihu,

a embrya myšlenek chvěla se strachem,

kéž nemusí žíti, kéž nemusí z lihu!

V zelené zahradě slyšel jsem trávu,

slyšel jsem trávu, slyšel jsem trávu,

mluvila o zradě, o pěstním právu,

o pěstním právu, o pěstním právu,

mluvila o mužích, s tvářemi šelem,

mluvila o růžích nad dívčím čelem,

jež křičely na lidi: „pamatuj!“

jež křičely na lidi: „pamatuj!“

Před sebou muletu, vládci se smáli,

vládci se smáli, vládci se smáli,

podivnou ruletu s pistolí hráli,

s pistolí hráli, s pistolí hráli.

Minulo září a ulicí chodí,

jen milion tváří – těch zbloudilých lodí,

a žádná z nich neslyší „pamatuj!“

a žádná z nich neslyší „pamatuj!“ „Pamatuj!“