Pocit - Divokej Bill

Jeden veselej, druhej je smutnej, šeptá: „Modli se,

klekni na kolena, naposled něco si přej.“

Jeden veselej, druhej je smutnej, šeptá: „Směj se.“

Jeden veselej a druhej je smutnej, šeptá: „Modli se,

klekni na kolena, naposled něco si přej.“

Jeden veselej, druhej je smutnej, šeptá: „Směj se

Em jako já.“

Asi takovej pocit, jako je bodnutí nože,

asi takovej pocit, špatně tě slyším, cože?

Ty se snad bojíš, no to je síla, to žene mi do vočí slzy,

asi takovej pocit, asi takovej pocit.

Něco jako má buzík, kterýmu se nezdaj chlapi,

feťák, co hledá zlatou, nemůže za to, že nepřestává se trápit.

Vnímá tvý tělo jak zvuky, pak najednou mezi nima

všechno zvažuje dvakrát, a na prstech jedný ruky

se dá spočítat, kolik lásek bylo, co házely,

a ještě ti zbydou volný, ale to každej zná.

Jeden veselej je a druhej smutnej, šeptá: „Modli se,

klekni na kolena, naposled něco si přej.“

Jeden veselej je a druhej smutnej, šeptá: „Směj se

jako já.“

Jeden veselej je a druhej smutnej, šeptá: „Modli se,

klekni na kolena, naposled něco si přej.“

Jeden veselej je a druhej smutnej, šeptá: „Směj se.“