Píseň pro malou Lenku - Jaromír Nohavica

1

Am7D7

Jak mi tak docházejí síly,

GGFEmi

já pod jazykem /#cítímsíru,

Am7D7G

víru, ztrácím víru, a to mě míchá.

AmiD7

Minomety reflektorů střílí,

GGF

sem malým terčem /#na bitevním Empoli,

Am7D7G

kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.

Ref1

AmiD7

Rána jsou smutnější než večer,

GGFEmi

z rozbitého nosu /#krev mi teče,

AmiD7G

na čísle 56 109 nikdo to nebere.

AmiD7

Rána jsou smutnější než večer,

GGFEmi

na hrachu klečet, /#klečet, klečet,

AmiD7G

opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.

AmiD7GGFEmi

Jak se ti vede? No někdy fajn a /#někdy je to v háji,

AmiD7G

dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:

AmiD7GEmiAmiD7GAmiD7GEmiAmiD7G

tú tú tú ... , , , , , , , , ,, , ,

2

Jak říká kamarád Pepa:

co po mně chcete, slečno z první řady,

vaše vnady mě nebaví a trošku baví,

sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,

píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.

Ref2

Rána jsou smutnější......

3

Má malá Lenko, co teď děláš,

chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři roky

a čas pádí a já jsem tady a ty zase jinde,

až umřem, říkej, žes' nás měla,

to pro tebe skládáme tyhle sloky,

Ref3

Rána jsou smutnější......