Okoř - lidovka

Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta,

roubená je stromama.

Když jdu po ní v létě, samoten na světě,

sotva pletu nohama.

Na konci té cesty trnité,

stojí krčma jako hrad, jako hrad.

Trempvé tam sešli, hladoví a sešlí,

začli sobě notovat.

Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,

že byl Okoř vykraden.

Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,

nikdo nebyl dopaden.

Šerif hrál celou noc mariáš

s bílou paní v kostinci, v kostinci.

Místo aby hlídal, zuřivě ji líbal,

dostal z toho zimnici.