Než zazvoní hrana - Druhá tráva

Povídá mi ta moje, prej:"Dej si bacha!"

a narovná si pásek z hadiny,

jestli prej se někdy dotknu nákejch bab,

hubu že mi rozvalí,

a za pár minut nato zvoní brácha

a za ním ňáký vzdušný holčiny

a říká: když s ním nevobjedu, nejsem chlap,

těhle vosum Mařen z Magdaly.

Ale já přece nejsem jenom tak ňákej "dej sem",

ale já přece nejsem jenom tak ňákej ostrov.

Někde v patře hrajou věčný hrátky mládí,

tančí a strop je houští kastanět,

a přitom tiše šeptá poklopec

tu velikou lež jako věž,

jen se směju, ale stejně mi to vadí,

a ptám se:"Matko, kolik je mi vlastně let?"

Říká právem:"No, to už není moje věc,

oblíkni se, nastydneš."

Ale já přece nejsem jenom tak ňákej "dej sem",

ale já přece nejsem jenom tak ňákej ostrov.

Slyším: někde snad se stala chyba,

někdo zalhal, někdo zapomněl či spal,

bylo horko, nebo možná velkej mráz,

a někdo ukrad' peřinu,

víš, nejsem delfín, ale ani malá ryba,

a už dlouho nemám, proč bych sobě lhal,

bude ráno a ty říkáš:"Dej mi čas,"

a já nemám ani vteřinu.

Ale já přece nejsem jenom tak ňákej "dej sem",

ale já přece nejsem jenom tak ňákej ostrov.