Nebeští jezdci

1.
Po zasmušilé pustině jel starý honec krav,
den temný byl a ševelil dech větru v stéblech trav,
tu honec k nebi pohleděl a v hrůze zůstal stát,
když z rozedraných oblaků viděl stádo krav se hnát.
Ref.
Jipija héj, jipija jou, to přízraky táhnou tmou.
2.
Ten skot měl nohy z ocele a oči krvavé
a na bocích mu plápolaly cejchy řezavé.
A oblohou se neslo jeho kopyt dunění
a za ním jeli honáci až k smrti znavení.
Ref.
3.
Ti muži byli sinalí a kalný měli zrak
a marně stádo stíhali, jak mračno stíhá mrak.
A proudy potu máčely jim tvář i košili
a starý honec uslyšel jejich jekot kvílivý.
Ref.
4.
Tu jeden honec zavolal a pravil: "Pozor dej",
svou duši hříchu uvaruj a ďáblu odpírej,
bys nemusel pak po smrti se věčně věků štvát
a nekonečnou oblohou to stádo s námi hnát.
Ref.