Náhrobní kámen - Petr Novák

Když půjdeš po cestě, kde růže vadnou,

kde rostou stromy bez listí,

tak dojdeš na místo, kde tvý slzy spadnou

na hrob, co nikdo nečistí.

Jen starej rozbitej náhrobní kámen

řekne ti, kdo nemoh už dál.

Tak sepni ruce svý a zašeptej amen,

ať jsi tulák nebo král.

Dřív děvče chodilo s kyticí růží, rozdávat lidem štěstí a svůj smích.

Oči jí maloval sám Bůh černou tuší. Pod jejím krokem hned tál sníh.

Všem lidem dávala náručí plnou,

sázela kytky podél cest.

Jednou však zmizela a jako když utne,

přestaly růže náhle kvést.

Pak jsem ji uviděl, ubohou vílu,

na zvadlých květech věčně snít.

Všem lidem rozdala svou lásku a sílu,

že sama dál nemohla už žít.

Tak jsem jí postavil náhrobní kámen

a čerstvé růže jsem tam dal.

Pak jsem se pomodlil a zašeptal amen

a svoji píseň jsem jí hrál.