Marie - Tomáš Klus

F
1.
Je den, tak pojď Marie ven,
budeme žít, házet šutry do oken.
Je dva - necháme doma trucovat,
když nechtějí - nemusí, nebudem se vnucovat.
Jémine, všechno zlý jednou pomine,
tak Marie, co ti je?
F - A - A# - C
2.
Všemocné - jsou loutkařovy prsty,
ať jsou tenký nebo tlustý, občas přetrhají nit.
A to pak jít, a nemít nad sebou svý jistý,
pořád s tváří optimisty, listy v žití obracet.
3.
Je to jed, mazat si kolem huby med
a neslyšet, jak se ti bortí svět.
Marie, kdo přežívá nežije,
tak ádijé.
4.
Marie, už zase máš (k) tulení sklony,
jako loni, slyším kostelní zvony znít.
A to mě zabije, a to mě zabije,
a to mě zabije, jistojistě.
Ref.
mám Marie rád, když má moje bytí spád,
býti věčně na cestách a k ránu spícím plícím život vdechovat.
Nechtěj mě milovat, nechtěj mě milovat, nechtěj mě milova-at.
mám Marie rád, když má moje bytí spád,
býti věčně na cestách a k ránu spícím plícím život vdechovat.
F - A - A# - C
5.
Copak nemůže být mezi ženou a mužem
přatelství, kde není nikdo nic dlužen.
Prostě jen prosté spříznění duší,
aniž by kdokoliv cokoliv tušil.
Int.
|: Na na na na... :|
Ref.
F - A - A# - C