Lodníkův lament - Hop Trop

Já snad hned, když jsem se narodil,na bludnej kámen šláp',

a do školy moc nechodil, i tak je ze mě chlap,

Emivelký dusno, který nad hlavou mi doma viselo,

drsnýmu chlapu nesvědčí,já ťuk' si na čelo.

Hó, hó, hó, hó,

há, Chá heja hou.

Potom do knajpy jsem zašel a tam uslyšel ten žvnást,

že na lodích je veselo a fasujou tam chlast,

a tak dal jsem se hned nalodit na starej vratkej křáp,

kde kapitán byl ožrala a řval na nás jak dráb.

Vlny s kocábkou si házely a každej dostal strach

a my lodníci se vsázeli, kdo přežije ten krach.

Všechny krysy z lodi zmizely a v dálce maják zhas'

a první byl hned kapitán, kdo měl korkovej pás.

Kolem zubama už cvakali žraloci hladoví,

moc nikomu se nechtělo do vody ledový.

K ránu bouře trochu ustala, já mořskou nemoc měl,

všem, co můžou chodit po souši, jsem tolik záviděl.

Jako zázrakem jsme dojeli, byl každej živ a zdráv

a všichni byli veselí, jen já jsem rukou máv'.

Na loď nikdy víc už nevlezu, to nesmí nikdo chtít,

teď lituju a vzpomínám, jak jen jsem se moh' mít.