Lásko Voníš Deštěm - Marie Rottrová

Jde déšt a já jdu s ním, jdu městem, jež znám

a hledám stopy včerejší, včerejší.

Jdu stejným směrem jak dřív a vzpomínám,

a všechno zdá se krásnější.

Ach, lásko, voníš deštěm, tady jsi řek',

myslím, že vítr tehdy vál, vítr vál.

Jsou to už stovky let, kabát jsi svlék'

a byl mi velký, ale hřál, krásná lásko.

Jak dlouho dlouho ještě půjdu ti vstříc,

člověk je velmi krátce živ, krátce živ.

Má lásko voníš deštěm, jsi z plískanic,

však hřeješ stejně jako dřív.

I déšť jak dřív je stejný, i já já jsem táž

jen cosi skříplo v orlojích, v orlojích.

Byls tu a stále jsi jenom se ukrýváš,

jdu deštěm ve tvých šlépějích, ó má lásko.