Lásko prokletá - Jacques Brel/Pavel Kopta

Lásko prokletá, za pár slov a vět,

vezmu kletbu zpět. Pamatuj, že ta

kletba byla jen marná obrana,

píseň ohraná, vykotlaný kmen...

Roztočí se zas naše ruleta.

Počkej do léta, to je její čas.

Teď, když napadl sníh, když je venku mráz,

my jsme v závějích, závěje jsou v nás.

Dřív než začne tát, slib, že zůstaneš,

že zůstaneš rád, i když je to lež.

U mě najdeš skrýš, nemusíš se bát.

A než začne tát, všechno pochopíš,

Lásko prokletá, jenom klidně lež,

ptej se na co chceš.

Je to odveta za minulý čas.

Jen se rozpomeň dobře na oheň,

který náhle zhas. Je tu řídký vzduch.

Naše planeta právě oblétá svůj kritický kruh.

Jen to zkus a vstaň! Klekneš na polštář

a dáš si mou dlaň na svou horkou tvář.

Jen to zkus a běž! Já tě nepustím,

proto klidně lež a spokoj se s tím,

že v mém objetí zase budeš spát.

Už začíná tát. Řekni, jak je ti?

Lásko prokletá, beru kletbu zpět.

Roztál celý svět. Jíva rozkvétá.

Všechno je teď blíž, skoro na dosah

a přesto mám strach. Z čeho – to ty víš.

Že rok přeletí, přijde sníh a mráz

a mně zbyde zas jen to prokletí.