Klaunova zpověď - Petr Novák

, , ,

Já v mládí často podobal se vánku

a říka li mi, že mi rozum chybí

Dnes, dnes už mám, už mám na kahánku

A vy se ptáte proč vám to povídám

Tak slyšte, já miloval jsem lidi

A proto jim,v ne Bohu se zpovídám

Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý

Drzý a hloupý, nic prý mi nevadí

Vám lidem, vám se to mluví

Já však byl šašek a musel jsem se smát

A bál jsem se, že pláč můj prozradí

Že chtěl jsem lásku, svou někomu dát

Teď už mi líčidla rozežrala tvář

A maska smíchu navěky mi spadla

Tam v dálce vidím, vidím slunce zář

Já za tím sluncem musím jít

Dohrála hudba, opona spadla,

alespoň dneska chci lidskou hrdost mít

, , ,

Po celý svůj život rozdával jsem smích,

měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk

A snad jsem taky, snad taky, trochu zpych,

přesto bych rozdal všechno, co jen mám

Však nemám nic, mě zbyl jenom stesk,

tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám