Jezdec z Rohanu - Falešné Společenstvo

Kdybych seděl doma v Kraji, tak se stoly prohýbají,

nesou dýně, šunku, raky, nejsem sám a moje nohy

na stoje jsou, tvoje taky, z dýmek čadí Starej Toby,

pivo mizí a z oblohy září ohňostroj.

Ale že jsem tady, značí, že život bude jinačí,

zbrojíři na moji postavu už kovají zbroj,

nevím, jak se tohle stalo, mně se běžně děje málo,

až ji dostanu, tak budu jezdec z Rohanu.

Kdybych nebyl tvrdá hlava – to se Brandorádům stává –

tak nevlaju v sedle – fíha – a můj koník natřásá se,

vzadu Paní, vpředu hříva, nahoru a dolů zase,

nehledám, kam poděla se moje odvaha.

Ale že jsem tady, značí, že život bude jinačí,

mydlím ty odporný obludy hlava nehlava,

ač jsem malý od přírody, meč vyrovná nevýhody,

až ho dostanu, tak budu jezdec z Rohanu.

Bílé město v obležení, k ránu pěkný pohled není.

skřetů davy vpřed se valí. Olifanti táhnou věže,

z dálky zdaj se celkem malí stačí chytit za otěže

rohu hlas nám pravdu káže dnes poteče krev

A to že jsem tady stačí, aby byl život jinačí

vzůru Eorlingas zní úsvitem náš řev

za krále a za svobodu vší svou silou bít se budu

jestli dnes padnu, tak jako jezdec Rohanu