Je čas jít - Pavel Čadek

|: B - B - B - B :|
1.
Dítě se sápe pro jablíčka na míse.
Zvenčí je mráz, ale z komína kouří se.
Vítr si roznáší sníh dole po poli.
Rány ti pofouká a rázem nebolí.
Není to dávno, kdy říkal sis: “Více ne!”
Štěstí se zdálo tak nesmírně vzdálené.
Pomalu přestává bít srdce na poplach.
Bez jasné příčiny splín zase někam plách.
B - B - B - B
2.
Plamínek svíčky se mihotá v lucerně.
Na kůru hrají dnes obzvláště nádherně.
Měsíc šel z mraků a prosvítil vitráže.
Jak bys plál, mít jenom sílu tmu odrážet!
Stydíš se neprávem za chvíle, kdy máš strach -
všemožné zkusí si smrtelník na cestách.
Některý stín jednou bude tvým osudem,
nejspíš však dnes ani zítra to nebude.
Int.
Dary dary dary dary dary
dary dary dary daj.
Dary dary dary dary dary
dary dary dary daj.
Dary dary dary dary dary
dary dary dary daj.
Dary dary dary dary dary
dary dary dary daj.
|: B - B - B - B :|
3.
Světnicí zavoní nedělní koláče.
Máma jak na báni snaží se otáčet.
Vidíš teď, že i sám točíš se dokola,
dobré se vrací a to zlé tě nezdolá.
Půl duše dával jsi za lásku na splátku,
po dlouhé bídě je celá a v pořádku.
V průzoru tvá hvězda hoří jak ekrazit.
Dáš minci pod polštář, balíš si, je čas jít.
|: B - B - B - B :|