Jdou po mně, jdou - Jarek Nohavica

Býval jsem chudý jak kostelní myš,

na půdě půdy jsem míval svou skrýš,

/: pak jednou v létě řek' jsem si: ať,

svět fackuje tě, a tak mu to vrať. :/

Když mi dát nechceš, já vezmu si sám,

zámek jde lehce a adresu znám,

/: zlato jak zlato, dolar či frank,

tak jsem šel na to do National Bank. :/

Ve státě Iowa byl od poldů klid,

chudičká vdova mi nabídla byt,

/: jó, byla to kráska, já měl peníze,

tak začla láska jak z televize. :/

Pak půl roku nato řekla mi:" Dost,

tobě došlo zlato, mně trpělivost,

/: sbal svých pár švestek a běž si, kam chceš,"

tak jsem na cestě a chudý jak veš. :/

Klenotník Smith mi do očí lhal,

dvě facky slíz' a dal, vše mi dal,

/: a pak jsem vzal nohy na ramena,

ten, kdo nemá vlohy, nic neznamená. :/

Teď ve státě Utah žiju spokojen,

pípu jsem utáh' a straním se žen,

/: jó, kladou mi pasti a do pastí špek,

já na ně mastím, jen ať mají vztek. :/