Hráz - Nedvědi

ONA Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,

pár kůží a krb, co dřevo z něj voní.

S jarem, když máj rozdá barvy svý,

tu sosna krásná nad chajdou se skloní.

A říčka, když stříbrným hávem se přikryje s ránem,

svý ahoj jí dáš a pak je tu den.

Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním.

Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš

a koruny stromů tě uvítaj' rosou.

Víš, že času je dost, to znáš,

a možná potkáš někde dívku bosou.

Po slůvkách, který se říkaj', po dnech něžných stisků

vás uvítá chajda a zas je tu den.

Zazní údolím kytara tvá, ta píseň ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním

Však náhle volání táhlé ti přeruší snění

a oznámí všem: je poslední den.

Voda zaplaví údolí,

sosnu, chajdu, pohled zabolí.

OBA Ta hráz je potřebná všem, však zabíjí den,

co nosil tě v náručí romantickém.

Zazní údolím bolest tvá, ta bolest ráno uvítá,

svět s ním, svět s ním.

ááááá áááá áááá áááá