Hotel California - Eagles(capo 2)

Světla aut v mlze slábla, já z dálnice sjel,

za bleskem poslem ďábla jenž mě zval do pekel,

proklel jsem tuhle půlnoc a měl všeho už dost.

Když náhle před kapotou dům tam stál,

jak by z té mlhy rost….

Jen jsem proběhl deštěm, našel dveřní štít,

podle zvonu nad vchodem, kaple i márnice mohla to být.

Bude tam pro mě nocleh, či mám jít o dům dál.

Tu však oslovil mě čísi hlas, a ten hlas já znám.

Ta žena s rozžatou lampou, ta její pobledlá líc,

bylo jí dvacetosm - třicet let, možná víc,

tak jsem šel za ní dvorkem, stín jejich zad

jak sálala horkem, jak dýchal z ní chlad….

Najednou plno světel, stůl s jídlem a s vším,

řekla, taky snad měls chuť večeřet

a neměl právě s kým.

Jsi stejný jak jsem tě znávala dávno dřív.

Nesla jsem zrovna kytky na tvůj hrob,

ale ty jsi živ. óóó

Tehdy byl jsem šťasten, s tou cizí ženou tam,

než řekla:“ Tenhle řetěz na ruku hleď, pro štěstí ti dám.

Jsi se mnou navždy spoután, ten nesvlékneš už víc“

a tu mi svitlo – musím pryč, odtud pryč jen dešti vstříc.

tak skončil příběh, vlastně tak jsem si to přál,

však od té doby, hledám jen hotel California dál.

Ten dům nikdo nezná, nevím možná sen či klam,

co však řetěz na mém zápěstí, kde se vzal proč ho mám.